Perimenopauza aneb druhé dospívání v životě ženy
Aby ženy zvládly období předcházející konci reprodukčního věku bez potíží, potřebují fakta – protože mají-li nad něčím mít kontrolu, neobejdou se bez informovanosti o tom, co se v jejich těle odehrává.
Jedním z významných časových milníků v životě ženy je menopauza, která nastává ve chvíli, kdy již nejsou ve vaječnících žádné folikuly schopné ovulace. Toto však nenastane ze dne na den. Klinicky se menopauza spojuje se dnem, kdy dojde k poslednímu krvácení. Má tedy přesný časový údaj a datum. Dá se identifikovat pouze zpětně - až za 12 měsíců po posledním krvácení, nebo pokud si žena sleduje cyklus pomocí STM (symptotermální metody) a ví, že rok již nedošlo k ovulaci (v souvislosti s věkem). V našich podmínkách nastává mezi 49. - 52. rokem, ale jsou ženy, které krvácí ještě i v 58ti letech a naopak mladší, které již nekrvácí. Po menopauze následuje tzv. postmenopauza.
Perimenopauza je období, které menopauzu obklopuje a z velké části jí předchází. Tělo se připravuje na nové hormonální nastavení a fyziologickou etapu. Perimenopauza není, na rozdíl od menopauzy, časově úplně přesně ohraničena, protože neexistuje laboratorní ukazatel, kterým by se její začátek potvrdil. Konec je odborně stanoven na rok po posledním krvácení. „Diagnóza“ perimenopauzy se stanovuje na základě určité symptomatologie v souvislosti s věkem. Může být doprovázena mnoha negativně vnímanými příznaky – poruchami spánku, psychickými potíži, návaly horka, nepravidelnostmi cyklu, silným krvácením, bušením srdce, sníženým libidem, bolestí kloubů a svalů... Toto období může trvat 2 až 10 (podle některých autorů i 12) let, začít tedy může už v 35ti/40ti letech.
Perimenopauza je období, kdy estrogen dělá to nejhorší, co může.
Na rozdíl od toho, co možná spousta žen slyšela, hladiny estrogenu po 40. roce života neklesají. Klesají až těsně před menopauzou. Kdyby hladina estrogenu klesala v období perimenopauzy postupně, bylo by toto období mnohem příjemnější. Perimenopauza je období, kdy estrogen dělá to nejhorší, co může – jeho hladiny jsou jako na horské dráze, mnohdy i několikrát vyšší než dříve a pak zase prudce klesnou. Naopak, hormon progesteron, který byl po roky sparing partnerem estrogenu a vyvažoval jeho působení, začne pozvolna klesat. Většina symptomů, které toto období doprovází, vychází právě z této hormonální bouře, která se někdy popisuje jako druhá puberta nebo druhé dospívání. Po jejím skončení má většina příznaků tendenci se upravit a žena získává novou identitu.
Vnímání doprovodných příznaků peri- a menopauzy může být různé – jak co se délky trvání týče, tak intenzity příznaků. Svou roli zde hraje jednak genetika, jednak tzv. Faktory zevního prostředí - tedy to, jak se žena o sebe , svoje cykly a zdraví starala, kolik stresu v životě zažila, jak ho zvládala. Uvádí se, že ženy, které trpí návaly horka již v časném perimenopauzálním období, mají obecně horší průběh a potřebují nějakou formu pomoci.
Další skutečností, která s přechodem souvisí - a zejména pak s tím, jak postupně odpadává ochranná clona estrogenu, je vyšší riziko rozvoje inzulinové rezistence a tím pádem i některých onemocnění jako je cukrovka, demence, ateroskleróza, vysoký krevní tlak, onkologická onemocnění…
Je to období, které si rozhodně zaslouží, aby se o něm mluvilo.
Perimenopauza je naprosto fyziologický proces, je to adaptace na to, abychom mohly žít delší život, i po skončení reprodukčního věku, abychom měly energii se starat o naše potomky a potomky našich potomků. Je to období, které je plné křehkosti a zranitelnosti. Je to období, které je stresem již samo o sobě už jenom pro samotnou hormonální bouři, která v těle probíhá. Nehledě na to, že většina žen v tomto věku čelí jak péči o vlastní potomky, tak rodiče, stará se o domácnost a vlastní kariéru či pracovní povinnosti. Je to období, které si rozhodně zaslouží, aby se o něm mluvilo. Stejně jako mluvíme i o jiných hormonálních bouřích jako jsou puberta či těhotenství.
MUDr. Kateřina Fialová,
lékařka a koordinátorka projektu Nedoklubko